Přátelé, nedá mi to a musím se pochlubit: Dneska jsem měla příležitost si chvíli neformálně (a v rámci pracovních povinností i formálně) popovídat s Michalem Vieweghem. S nejrůznějšími slavnými osobnostmi se, coby novinářka, setkávám celkem často, takže to většinou nijak zvlášť neprožívám. Na nejslavnějšího českého spisovatele jsem ale byla moc zvědavá. Přeci jen to je člověk, který sám něco tvoří, je velmi úspěšný – a navíc je jeho povolání docela blízké tomu mému... To, co jsem se ho ptala "pracovně", tady nemohu prezentovat, abych "neporušila pracovní řád". Kdo chce, může si to přečíst v zítřejších novinách. Mimo oficiální rozhovor jsme ale u kafe probrali i spoustu dalších věcí. Snad se na mě tedy nebude zlobit, když tu některé myšlenky prozradím. :-)
Není to tak dávno, co se na blogu Kobliha.píše rozvinula docela živá diskuze o tom, jakým stylem různé články a příspěvky vůbec vznikají. Se spoustou pisatelů jsme se celkem shodli, že si většinou naše příspěvky žijí vlastním životem. Prostě něco s jakousi představou začneme psát a najednou se během psaní od původní představy začneme odchylovat, až dojdeme k něčemu úplně jinému, než jsme původně dojít chtěli. Já sama v práci denně napíšu třeba i okolo deseti různých článků a příspěvků, takže na nějaké velké přemítání a plánování, jak by přesně měly vypadat, fakt není čas. O to více jsem byla zvědavá, jak to v tomto směru má slavný spisovatel. "Na začátku mám nějaký nápad, ten se ale během psaní postupně rozvíjí. Občas dojdu do nějakého bodu, kdy najednou zjistím, že je třeba děj někam posunout nebo změnit, aby měl spád a byl zajímavý. Rámcově tedy vím, kam by asi příběh měl směřovat – například u Románu pro ženy bylo jasné, že musí dojít ke šťastnému konci. Během psaní se ale spousta postav vyvíjela celkem nečekaným směrem," vysvětlil mi Michal Viewegh.
Povídali jsme si také o internetovém románu na pokračování, který mohli psát samotní "obyčejní lidé" a který měl Michal Viewegh za úkol jaksi korigovat a hodnotit. Tento zajímavý projekt nedávno propagovala i televize a na webu se pak setkal s mimořádně velkým ohlasem. "Ta myšlenka byla dobrá a zajímavá, ale celý projekt byl bohužel velice podceněn po organizační stránce. Už jen termíny byly jak pro samotné autory, tak i pro porotu, skutečně šibeniční a myslím, že se dost neblaze podepsaly na výsledku," míní spisovatel. "Ten tlak, který vzniknul kolem, byl nakonec pro všechny dost nepříjemný," pokrčil rameny.
Poněkud nepatřičně jsem se jej také ptala, jak vnímá ochabující zájem lidí o četbu jako takovou, na který si často stěžují knihkupci i knihovníci. Touto otázkou jsem ale tedy nejúspěšnějšího českého spisovatele poslední doby fakt rozesmála (jen doufám, že neurazila...). "Já tedy na sobě tento problém rozhodně nepociťuji, spíše naopak. Když vyšla má poslední a předposlední knížka, vyvolalo to doslova hysterii," smál se Michal Viewegh. "Ale už vážně – je pravda, že trend je takový, že se vydává čím dál více knih v čím dál menších nákladech. To určitě o něčem svědčí," konstatoval.
Fotky z dnešní akce - Michal Viewegh:
