Mám fenku Besinku. Je to svérázná jezevčice, která se mimo jiné vyznačuje láskou ke všemu živému, zvláště pak ke kočkám. Kdysi se jí narodila štěňata, vyrostla a odešla do nových domovů. Besinka trochu smutnila. Právě v té době jsem od přítele Péti dostala k svátku májové trojbarevné koťátko od sousedovic Micky, jaké jsem si vždycky moc přála. Od té doby se naše domácnost obrátila vzhůru nohama. Besinka kotě adoptovala. Vzala to z gruntu a začala ho učit správným psím způsobům. Vůbec jí nevadilo, že kočka je kočka a všichni si myslí, že má lovit myši, vrnět a být nezávislá. Besinka to viděla jinak. Začala tím, že kotě ještě pár týdnů kojila vlastním mlékem, které jí zůstalo po štěňatech. Spaly spolu stočené do jednoho klubíčka, žraly z jedné misky. Kam jsem se hnula, všude jsem ty dvě měla za patami. Besinka nosila aportky, což kotě brzy okoukalo. Na procházky jsme chodili zásadně ve smečce. Vpředu Besinka, za ní kočka s hrdě vztyčeným a nahoře zahnutým ocáskem, kolem pobíhala druhá fenka Nuni, která měla kočku i s jejími psími způsoby "na háku" a za nimi pak my lidé. Besinčina výchova brzy přinesla překvapivé ovoce. Naše kočka totiž začala štěkat hlubokým výrazným basem. "Vy máte nového psa?" ptal se soused, když viděl oba čoklíky běhat venku a z domu se přitom ozýval další štěkot. Snažili jsme se mu vysvětlit, že to štěká naše kočka. Přestal s námi mluvit, protože si myslel, že si z něj děláme blázny.
Jezevčice Besinka:
Další historky o zvířatech najdeš vpravo v rubrice "zvířecí storky" a "kočky".
Koukni i na "obrázky" nebo do "galerie".
Můžeš také hlasovat v anketách, které jsou pod články...
Článečky můžeš i "oznámkovat" nebo připsat komentář...