Jak krajta Růženka chtěla sežrat tetku + foto

V domku, kde jsme s přítelem Péťou žili, s námi bydlela i teta. Byla to postavou i intelektem velká selská žena. Pro naši zvířenu měla částečné pochopení. Bála se jen netopýrů, protože věřila na pověru, že se jí zacuchají do vlasů a k naší čtyřmetrové krajtě Růžence pojala značnou nedůvěru ve chvíli, kdy jsme ji začali krmit selaty.

"Okamžitě přijďte domů. Měli jsme tu zloděje," volala jednoho dne teta. "Všechny zásuvky jsou pozotvírané, věci na zemi, skříňka v kuchyni je převrácená," líčila s úzkostí v hlase teta. Přijeli jsme, jak nejrychleji to šlo. Teta čekala na zahradě. "Nevím, co mám dělat. Bojím se jít dovnitř. Asi bychom měli zavolat policii," přivítala nás sedíc na zahradní lavičce. Vyzbrojila jsem se kasrem, Péťa vytáhl nůž a tetka, která je odzbrojující sama o sobě, se přikrčila za nás. V tomto bojovém šiku jsme vešli do domu.

Zpráva o rozházených věcech byla pravdivá. Všude binec, zásuvky na zemi, převrácená skříňka. Zdálo se, že pachatel už byt opustil. "Podívám se ještě do skříně," šeptla teta. Otevřela almaru, strašně zařvala a s pokřikem: "ááááááááá" se řítila ven. Ze skříně se za vyděšenou tetkou vysunula Růženka. Zřejmě zrovna dostala hlad, a tak se nám neobyčejně rychle provlnila mezi nohama a s ponurým hrdelním syčením následovala tetku na zahradu. Nakonec přece jen nikoho nesežrala, neboť se jí zalíbilo nějaké vyhřáté místo v trávě, kde se uvelebila a na potravu dočasně zapomněla. Chodit bez optání na procházky a šmejdit nám po šuplíkách a skříních, jsme ji ale pro jistotu napříště zatrhli. Dostala krásné nové prostorné terárko.

To je naše krajta Růženka zamlada: