Jaké jsou kočky ragdoll + foto

6. březen 2009 | 15.19 |

blog ›

Prozatím jsme vždycky mívali "obyčejné" domácí kočky. Bydlely s námi rodinném domku a naše vzájemné soužití se dalo označit za ideální. Jejich teritoriem byla celá zahrada i dům. Kocourek občas chodíval na zálety k sousedům, kočička se zase projevovala jako vášnivá a skvělá myšilovka. Každé ráno jsme na zápraží mívali různě ohlodané, ale vždy hezky do řady vyrovnané myšičky – to abychom věděli, že si kočička své živobytí plně zaslouží. Kocourek sice lovil méně, ale zato nás vždy zahrnoval neskutečným množstvím lásky a přítulnosti.

Proč ušlechtilou kočku

K nápadu pořízení ušlechtilé kočky mě přivedl teprve malý černý kočičí rošťák, který se se mnou kdysi přestěhoval do malého panelákového městského bytu. (Čti níže: Jak mi černý kocour vcházel do snů a ke tchýni...). Od doby našeho náročného soužití jsem v hlavě nosila představu miloučkého, klidného, pohodového zvířátka. Trvalo pak velmi, velmi dlouho, než jsem objevila plemeno ragdoll. Musím ale přiznat, že mě tyhle kočky naprosto dostaly.

Takže: jací jsou ragdollové...

col svaly Jsou to především nádherné obrovské kočky. Když vyrostou, váží většinou něco mezi 6 a 8 kily, při troše štěstí kocouři mohou mít až 10 kilo (to jsou ale spíš jenom výjimky). Vyznačují se tím, že když je člověk zvedne, úplně povolí všechny svaly, takže vypadají, jako by visely. Stane se z nich obrovská chlupatá kulička s vykuleným výrazem a nataženými plandajícími nožkami – prostě pohled pro bohy. :-) Podle této vlastnosti jsou také pojmenováni, ragdoll se dá přeložit jako hadrová panenka.

Nejkrásnější jsou modré oči

colombo andilek

pise.cz/img/116269.jpg">Nejkrásnější na celých ragdolících jsou ale jejich veliké průzračné pomněnkově modré oči. Oddanému pohledu ragdolla se prostě nedá odolat... (Kdysi mě uhranuly podobně modré oči štěněte výmarského ohaře, tomu ale později oči zhnědnou.) Neméně úžasná je i jejich srst. Jsou to polodlouhosrsté kočky, takže žádní smetáci, ale na druhé straně je do čeho zabořit prsty. A že to je zážitek! Jsou neskutečně heboučcí, srst normální kočky je proti tomu drátěný kartáč. Nějakým zázrakem se jim ta jejich hedvábná nádhera kupodivu vůbec nežmolkuje, takže ani nevyžaduje žádnou přehnanou péči.

Pro lásku přetrpí i sprchu

Samostatnou kapitolou je ovšem ragdolí povaha. Není kočka jako kočka – a ragdoll je podle mě kočkopes. O nějaké kočičí nezávislosti se v tomto případě vůbec nedá mluvit. Ragdolíci jsou naprosto oddaní a vázáni na svého člověka. Všude za ním běhají a nesmírně těžce nesou, když je páníček odmítá nebo na ně nemá čas či náladu. Nedejbože, když se člověk zavře na záchodě! To pak ragdolík sedí přede dveřmi a úpěnlivě pláče a naříká. Zvířátko žije přítomností a vůbec nechápe, že se za chvíli dveře zase otevřou a vyjde z nich osvěžený páníček... Můj kocourek Colombo za mnou většinou chodí i do sprchy. Stojí v rožku, doufá, že na něho moc nenaprší, ale je šťastný, že může být s milovanou Mňouí.

Mluvící kocour

ukecany colombo Mňouí, to je prosím mé kočičí jméno. Po několika dnech doma si mě Colombo pojmenoval a volá na mě tímto těžko reprodukovatelným jménem stejně, jako na něj já volám Colombo. O jeho inteligenci svědčí i spousta jiných historek a postřehů. Například vypozoroval, pro jaké příležitosti používám jaké oblečení. Když si začnu oblékat triko, ve kterém chodím venčit psy, Colombo se, v očekávání projevů veliké psí radosti, s předstihem pohodlně a bezpečně usadí pod houpacím křeslem. Když ale začnu oblékat jiné triko do práce, Colombo utíká ke vstupním dveřím, dřepne si před ně na bobek a s vyčítavým pohledem začne plakat. Někdy mě také pevně popadne packama kolem zápěstí a za žádnou cenu mě nikam nechce pustit.

Kartáčování zbožňuje

Ragdollové jsou nesmírně klidné, mazlivé, mírumilovné a přítulné kočky. Pořád by vrněly a nechaly se drbat, hladit a opečovávat. Colombo také velmi miluje kartáčování. Vezmu do ruky kartáč, zavolám: "Colombo, podívej, co mám!" A v tu ránu kocour leží na zádech na gauči. Potom už se jenom natáčí z jednoho boku, ze druhého boku, na zádíčka, na bříško – a může se při tom uvrnět. Když je v mimořádně dobrém rozpoložení, občas mi taky drsným jazýčkem olíže ruku. (Zrovna včera jsem od něj dokonce dostala pusinku i na nos!) Nevím, jestli mi to někdo uvěří, ale někdy mě Colombo dokonce i hladí. Tlapkou se zataženými drápky, většinou po nose nebo po noze, podle toho, kde se zrovna nachází...

Myšičku uloví a aportuje

No a abych nekončila takhle pateticky, ragdolíci i přes všechnu svoji přítulnost rozhodně nejsou žádné bačkory. Dovádění se psy, s ostatními kočkami i s páníčkem jim rozhodně není cizí (po vášnivější hře to občas dokazují pěkné škrábance...) :-)) V různých pramenech se taky píše, že tyhle kočky rády aportují. Chovatelky, se kterými jsem si o tom povídala, sice tvrdí, že tuto zálibu jejich kočky obvykle přenechávají psům, nicméně Colombo aportuje vášnivě rád. Chová se při tom úplně stejně jako pes, s jedním maličkým rozdílem. Někdy totiž za hozenou myškou běží přímo, jindy ji ale "loví" po kočičím způsobu – tichounce se k ní krade, schová se při tom za kus nábytku a pak na ni vyskočí ze zálohy, myšku pak vyhodí vysoko do vzduchu a znovu ji chytí... Prostě i přes psí povahu v něm pořádný kus kocoura přece jen zůstává.

* Filip Colombo Orlitia, narozen 7.7. 2008

* Gracie Athena Orlitia, narozena 5.1. 2009

...Koukni na fotky do galerie!

Zpět na hlavní stranu blogu