Prozatím jsme vždycky mívali "obyčejné" domácí kočky. Bydlely s námi rodinném domku a naše vzájemné soužití se dalo označit za ideální. Jejich teritoriem byla celá zahrada i dům. Kocourek občas chodíval na zálety k sousedům, kočička se zase projevovala jako vášnivá a skvělá myšilovka. Každé ráno jsme na zápraží mívali různě ohlodané, ale vždy hezky do řady vyrovnané myšičky – to abychom věděli, že si kočička své živobytí plně zaslouží. Kocourek sice lovil méně, ale zato nás vždy zahrnoval neskutečným množstvím lásky a přítulnosti.
K nápadu pořízení ušlechtilé kočky mě přivedl teprve malý černý kočičí rošťák, který se se mnou kdysi přestěhoval do malého panelákového městského bytu. (Čti níže: Jak mi černý kocour vcházel do snů a ke tchýni...). Od doby našeho náročného soužití jsem v hlavě nosila představu miloučkého, klidného, pohodového zvířátka. Trvalo pak velmi, velmi dlouho, než jsem objevila plemeno ragdoll. Musím ale přiznat, že mě tyhle kočky naprosto dostaly.
Takže: jací jsou ragdollové...
Nejkrásnější jsou modré oči
Samostatnou kapitolou je ovšem ragdolí povaha. Není kočka jako kočka – a ragdoll je podle mě kočkopes. O nějaké kočičí nezávislosti se v tomto případě vůbec nedá mluvit. Ragdolíci jsou naprosto oddaní a vázáni na svého člověka. Všude za ním běhají a nesmírně těžce nesou, když je páníček odmítá nebo na ně nemá čas či náladu. Nedejbože, když se člověk zavře na záchodě! To pak ragdolík sedí přede dveřmi a úpěnlivě pláče a naříká. Zvířátko žije přítomností a vůbec nechápe, že se za chvíli dveře zase otevřou a vyjde z nich osvěžený páníček... Můj kocourek Colombo za mnou většinou chodí i do sprchy. Stojí v rožku, doufá, že na něho moc nenaprší, ale je šťastný, že může být s milovanou Mňouí.
Mluvící kocour
Kartáčování zbožňuje
Ragdollové jsou nesmírně klidné, mazlivé, mírumilovné a přítulné kočky. Pořád by vrněly a nechaly se drbat, hladit a opečovávat. Colombo také velmi miluje kartáčování. Vezmu do ruky kartáč, zavolám: "Colombo, podívej, co mám!" A v tu ránu kocour leží na zádech na gauči. Potom už se jenom natáčí z jednoho boku, ze druhého boku, na zádíčka, na bříško – a může se při tom uvrnět. Když je v mimořádně dobrém rozpoložení, občas mi taky drsným jazýčkem olíže ruku. (Zrovna včera jsem od něj dokonce dostala pusinku i na nos!) Nevím, jestli mi to někdo uvěří, ale někdy mě Colombo dokonce i hladí. Tlapkou se zataženými drápky, většinou po nose nebo po noze, podle toho, kde se zrovna nachází...
Myšičku uloví a aportuje
No a abych nekončila takhle pateticky, ragdolíci i přes všechnu svoji přítulnost rozhodně nejsou žádné bačkory. Dovádění se psy, s ostatními kočkami i s páníčkem jim rozhodně není cizí (po vášnivější hře to občas dokazují pěkné škrábance...) :-)) V různých pramenech se taky píše, že tyhle kočky rády aportují. Chovatelky, se kterými jsem si o tom povídala, sice tvrdí, že tuto zálibu jejich kočky obvykle přenechávají psům, nicméně Colombo aportuje vášnivě rád. Chová se při tom úplně stejně jako pes, s jedním maličkým rozdílem. Někdy totiž za hozenou myškou běží přímo, jindy ji ale "loví" po kočičím způsobu – tichounce se k ní krade, schová se při tom za kus nábytku a pak na ni vyskočí ze zálohy, myšku pak vyhodí vysoko do vzduchu a znovu ji chytí... Prostě i přes psí povahu v něm pořádný kus kocoura přece jen zůstává.
* Filip Colombo Orlitia, narozen 7.7. 2008
* Gracie Athena Orlitia, narozena 5.1. 2009
...Koukni na fotky do galerie!