Jak je to s kočičí reinkarnací? + foto
Když jsem procházela starší články, narazila jsem na zprávičku o narození kotěte. Během následujících měsíců se ale spousta věcí změnila a přátelům blogu dlužím vysvětlení. Rekapitulace událostí mě také přivedla k myšlenkám, jak je to vlastně s tou reinkarnací. Co myslíš ty? Odpověz v anketě.
...Lidi se mě ptají, proč se tenhle webík jmenuje Athena. Athena je kočka. Vlastně bude, prozatím je ještě na houbách a na svět by měla přijít začátkem srpna. Narodit by se měla ragdolí kočce Vanilce v havlíčkobrodské chovatelské stanici Eulalie chovatelky Evy Beckertové. O Atheně se dá říct, že se narodí se stříbrnou lžičkou v tlamičce. No popravdě ani ne tak lžičkou, jako spíš s vlastním blogem. Kdo chce, bude moct spolu s námi on-line sledovat život malé kočičí slečny, a to nejen v psaných příbězích, ale i na fotkách a videích. Určitě bude spousta legrace.
...Tak tenhle textík, který pochází z července 2008, už je jen připomenutím, jak hodně a jak dlouho se na svou Athenku těším. Je březen 2009 - a Athenka pořád ještě není doma. Ale dobrá zpráva: už se narodila! :-) Vlastně už se narodila dvakrát. Poprvé skutečně v havlíčkobrodské chovatelské stanici. V srpnu krátce po jejím narození jsem se na Athenku byla podívat - a byla opravdu naprosto kouzelná. Byla to malá sealová bikolorka. Bohužel ji potkal špatný osud. Nejprve ji nechtě poranila jedna z dospělých koček, když si Athenku a ostatní koťátka z vrhu chtěla adoptovat. Athenka tak už v prvních týdnech života musela na ošetření k veterináři. Dostala chuděrka injekci, ale všechno statečně zvládala a dokonce hned potom svou lidskou maminku i olízala - v kočičí mluvě jí tedy dala pusinku. Athenku jsem od první chvíle přímo zbožňovala. Jenomže pak přišla velká rána, koťátka dostala virózu a umřela. Velmi jsme to tenkrát s Evou oplakaly; ale bohužel i takové smutné příběhy patří k chovatelství.
Toto je Zefyris Athena Eulalie:
S Athenkou se to stalo po mnoha a mnoha měsících čekání a těšení na ragdolí koťátko. Což o to, ragdolíků se nabízí všude spousta, ale zřejmě jsem měla příliš velké nároky a žádné se mi nelíbilo. Až jednou, když jsem smutně a beznadějně brouzdala webovkama chovných stanic, jsem najednou uviděla Colomba. V ten okamžik jsem prostě věděla, že TO je můj kocour. Okamžitě jsem volala Evě Janečkové do Týniště nad Orlicí - a k mé velké úlevě byl kocourek nezadaný.
Pak následovala návštěva, před kterou jsem jen trnula, aby si mě Colombo také vybral za páničku. Je to maličký rošťák, nechával mě napnutou a dlouho si mě "testoval", než se mi nakonec k obrovské úlevě stulil do klína a s vrněním začal podřimovat. Tenhle památný okamžik se mi podařilo zachytit:
Domů jsem si ho přivezla vloni v říjnu a hned se z nás stali velcí kamarádi. Jenomže jedna kočka (i když má psí kamarády), to je jako studánka bez vody. Sotva Colombo trochu povyrostl a už s ním není tolik práce, v Orlitii se narodila další krásná koťátka a mezi nimi i jedna překrásná něžná sealová holčička... Athenka se narodila podruhé. Takto vypadala Gracie Athena Orlitia asi v necelých dvou týdnech, když poprvé otevřela očička:
(Pevně věřím a doufám, že si už všechnu smůlu vybrala a tentokrát prožije šťastný a dlouhý život kočičí princezny, budoucí šampionky a maminky úžasných koťátek. Domů si ji přivezeme v dubnu.)