Kočky Ragdoll - Hlídací kocour Colombo

Přátelé, tak jsme o víkendu oslavili hned dvoje "měsíčniny" našich koťátek. Colombo měl 11 měsíců a Athenka 5.

Něžná Atintin roste jako z vody, váží už něco přes tři kila (když jsem ji před dvěma měsíci přinesla domů, měla 1,85 kila) a čím je starší, tím je roztomilejší. Také ve výchově jsme za těch posledních pár týdnů udělali obrovské pokroky. Každé z koťátek je trochu jiné; zatímco Colombo ke mně přilnul prakticky hned, jak přišel domů, Athenčinu důvěru si musím získávat krůček po krůčku. Je úžasně miloučká, mazlivá a přítulná, zpočátku se ale například vůbec nechtěla nechat nosit v náruči. Nejdříve jsem s ní chodila jako s malým miminkem po bytě, povídala si s ní, všechno jí ukazovala a hladila ji. Chvilky, než si Ati uvědomí, že ji ZASE nosím a rozhodne se seskočit na zem, se stále prodlužují. Narozdíl od Colomba, který se v náruči okamžitě požitkářsky natáhne na zádíčka a s velkým vrněním si nechá hladit bříško, pro Ati byla poloha v náruči na zádech až donedávna naprosto nepřijatelná. Teď už mi pomalinku začíná důvěřovat natolik, že se - sice ostražitě, ale přece, nechá na zádíčka otočit a chvíli to nožkama nahoru i vydrží. V posledních dnech se dokonce občas zapomene a začíná při tom i příst...

Nejde ale jen o nošení. Koťata jsou jiná třeba i ve spánkových zvyklostech. Když jsem domů přinesla malého Colomba, od první noci spával vedle mě na polštáři. Jak jsem se v průběhu noci otáčela z boku na bok, přeskakoval mě tak, aby vždycky ležel přede mnou. (Pro ty, kdo teď otáčejí oči v sloup: kočičky jsou tichošlápci a umějí se pohybovat tak lehce, že člověka neprobudí...)   Když jsem pak přinesla Athenku, Colomba sice tyto projevy bezmezné oddanosti trochu přešly, teď už ale naše kočičí holčička není tak "nová", takže se k nim kocourek zase vrací. A co víc - poslední dobou k nim přidává i další neuvěřitelný kočičí láskyplný projev. Občas (většinou tedy zničeho nic uprostřed noci...) se rozhodne, že mě umyje a začne mi systematicky místečko vedle místečka olizovat obličej. No kdyby v tom nebylo tolik dojemné lásky, asi bych utekla. Chovatelé určitě vědí, o čem mluvím - kočičí jazýček je totiž drsný jako sruhadlo, takže pusinky fungují tak nějak jako úžasný přírodní peeling doplněný jemnou vůní kocouří tlamičky.

Athenka raději spí na šrábadle, na křesle nebo na kožešince pod ním. Zpočátku se jen výjimečně uvelebila v nohách postele. I v tomto už jsme ale udělali veliký pokrok: Poslední dobou se naše kočičí holčička stále častěji přichází přitulit (zvlášť, když dovolím vstup do postele i ostatním zvířátkům...). Velmi při tom vrní, žužlá mi prsty a snaží se přimnkout co nejtěsněji. Najde si při tom nějaký volný "tělesný ohyb". (Vypadá to asi takto: Jeden pes většinou leží pod peřinou v ohybu pod koleny, druhý pes je na polštáři a hlavu si mi opře o rameno, Colombo se mi uvelebí za hlavou a na Athenku zbude místo na klíně...).   Když chci tuhle bandu dostat z postele, zvykla jsem si je nevyhánět "násilím" - hází pak na mě totiž tak VYČÍTAVÉ pohledy, že mi to chce utrhnout srdce. Takže jim raději nabídnu nějakou mlsku, což tedy tulení k páníčce zvysoka přebije...  Když pak jdu pohladit pejsky do jejich pelíšku, obě kočky se hned nasáčkují mezi ně a prozměnu i ony nasadí VELMI významný pohled - jen abych je také náhodou nezapomněla pohladit...

Jinak mě Colombo o víkendu opět překvapil. Někdo totiž zazvonil zdola od panelákových vchodových dvěří. Zatímco se psy to ani nehlo, jak to uslyšel kocour, sednul si doma u hlavních dveří, začal mňoukat vysokým hláskem a koukal střídavě na ně a na mě. Prostě mi sděloval: Někdo k nám jde! ...Tak se zdá, že z Colomba nakonec bude hlídací kocour...   

Přátelé, nové fotky jsem tentokrát nestihla vyrobit, ale slibuju - napravím to co nejdříve.