Kočky šly poprvé ven

Přátelé, tak máme za sebou velkou premiéru: kočky byly o víkendu poprvé v životě venku. Měli jsme rodinnou sejšn u maminky na zahradě, bylo hezky, a tak jsem se konečně odhodlala ukázat kočičkám svět nejen za oknem, ale i zvenčí.

Měla jsem z toho tak trochu bobky - jestli neotevřu přepravku a milovaná koťátka se nerozprchnou do dáli. Sice jsem věřila, že mám kočičky dobře a láskyplně vychované, ale přece jen... červíček v hlavě trochu hlodal. Ale když jsem viděla oba miláčky smutně sedět na okně a koukat ven, řekla jsem si, že takové dobrodružství jim prostě nemůžu odepřít.

Doma jsme nejprve zkoušeli kšandičky. Máme zatím jen jedny, ale po zkušenostech s různými jinými kočičkami jsem došla k závěru, že to nad hlavu stačí. Jedna kočka bez druhé totiž nikam nepůjde, obzvlášť ne v situaci, kdy se necítí až tak bezpečně. Takže jsem doma nejdřívě opatrně a jemně nasadila kšandičky Colombovi. Tomu se to ale VŮBEC nelíbilo. Zlobil se, točil se dokolečka a packou se snažil postrojku zbavit. Takže jsem mu je zase, samozřejmě za velkého chválení a uklidňování, sundala. Colombo na mě - za takové pokusy - vrhnul velmi vyčítavý pohled a znechuceně odkráčel...

Athenka se sice v první chvíli lekla nezvyklého pocitu, ale - opět samozřejmě za obrovské chvály - nakonec byla pyšná, že má kšandičky jako velká kočka a hrdě se v nich procházela po bytě. Před Colombem se v nich doslova nakrucovala - před nosem se mu natáčela do boku, aby si její nové kšandičky mohl dobře prohlédnout, pak si přišla pro pochvalu, pak se zase ukazovala Colombovi... prostě je to správná holčičí parádnice. Asi po hodině už bylo jasné, že jí postrojek nepřekáží a že bude všechno v pohodě. Takže jsme začali s další fází tréninku - připnutí na vodítko. I na to si ale po prvotním úleku rychle zvykla, takže jsme mohli směle vyrazit na první procházku.

Do přepravky kočky chodí rády, už jsou to zkušení harcovníci. Cestou autem jen oba zvědavě vykukovali, Colombo o zážitcích hned samozřejmě vášnivě rozprávěl (je to strašně ukecaný kocourek) a Athenka jen spokojene vrněla. Na zahradě jsem Athenku zprvu připnula na vodítko. Colombo připnutý nebyl, ale choval se přesně podle předpokladu - ani ho nenapadlo, aby se od Athenky někam vzdaloval. No a když si oba zvykli na nové prostředí, odepnula jsem i Athenku. Obě kočky neodešly dál než na pět metrů. Chytaly mouchy, běhaly za čmeláky, očichávaly kytičky, každou chvíli si přišly popovídat a pro pohlazení - a vypadaly v tu chvíli opravdu šťastně. Když jsme pak odcházeli, stačilo zavolat a obě kočky přiběhly a bez nejmenších problémů si zase vlezly do přepravky. Moje "mateřská" pýcha byla v tu chvíli obrovská, to je jasné...   Za odměnu, že obě kočičky byly tak sladké a hodné, jsem jim slíbila, že je zase brzy vezmu na nějakou dobrodružnou výpravu.

PS: Omlouvám se, že jsou tentokrát fotky z technických důvodů v poněkud horší kvalitě než obvykle...