Colombo se za devět měsíců svého života proměnil ve správného kočičího puberťáka. Od lidských pubescentů se liší asi jen tím, že je trochu chlupatější, co do nálad by se od něj ale teenageři mohli učit. Když s ním občas zacloumají hormony, udělá mu třeba ohromnou radost, když vezme do pacek žaluzie a energicky s nimi zatřese, přičemž lamely začnou vydávat šílený rachot. Obzvlášť dobře to zní tak mezi druhou a třetí hodinou v noci.

Přátelé, Athenka je konečně doma! Minulý týden jsem si pro ni byla u Evy v Orlických horách a nezbytnou "mateřskou dovolenou" jsem v podstatě strávila focením našeho nového nádherného chlupatého broučka... :-)

Toto je Athenka první den doma, má tři měsíce a váží 1,85 kila:

Athenka v Orlických horách roste do krásy. Má 11 týdnů, kožíšek se jí začíná viditelně vybarvovat a stává se z ní správná modroočka:

Jako jediná holka mezi svými třemi bratříčky dostává ceněný "kocouří výraz":

Athenka a Colombo jsou koťata plemene Ragdoll. Colombo už je vlastně kočičí puberťák, má osm měsíců a pomalu se stává středobodem naší multidruhové smečky. Zato Athenka je ještě mimi, prozatím je ještě u své kočičí maminky v Orlických horách a po světě se teprve rozkoukává.

Když jsem procházela starší články, narazila jsem na zprávičku o narození kotěte. Během následujících měsíců se ale spousta věcí změnila a přátelům blogu dlužím vysvětlení. Rekapitulace událostí mě také přivedla k myšlenkám, jak je to vlastně s tou reinkarnací. Co myslíš ty? Odpověz v anketě.

Prozatím jsme vždycky mívali "obyčejné" domácí kočky. Bydlely s námi rodinném domku a naše vzájemné soužití se dalo označit za ideální. Jejich teritoriem byla celá zahrada i dům. Kocourek občas chodíval na zálety k sousedům, kočička se zase projevovala jako vášnivá a skvělá

... aneb jak jsem začala hledat Ragdolly

Kdysi jsem si domů do panelákového 1 + 1 vzala úžasného miloučkého černého "pouličního" kocourka. Dostala jsem ho od známých. Přišel k nim, když ho jako maličké koťátko nějací hnusi, kterým se nedá říkat lidi, vyhodili z auta a ujeli.