Mít mluvícího papouška je docela zábavné, nese to ale s sebou i jistá rizika. Náš zelený papoušek Oskar se naučil kolem dvaceti slov, hlavně tedy "Oskar" na různé způsoby. Rozšíření jeho repertoáru o sprostá slova jsem systematicky a rezolutně potírala, nešlo ale zabránit tomu,

V domku, kde jsme s přítelem Péťou žili, s námi bydlela i teta. Byla to postavou i intelektem velká selská žena. Pro naši zvířenu měla částečné pochopení. Bála se jen netopýrů, protože věřila na pověru, že se jí zacuchají do vlasů a k naší čtyřmetrové krajtě Růžence pojala značnou nedůvěru ve chvíli, kdy jsme ji začali krmit selaty.

Můj podnikavý přítel Péťa přišel jednoho dne s úžasným nápadem. "Pořídíme si netopýry," oznámil mi jen tak mimochodem při sledování Televizních novin. Nápad se mi zalíbil a hned jsem začala plánovat, jak bude v budoucnu vypadat náš obývák. "Nad pohovku bychom jim mohli pověsit bidlo. Když v televizi nic nebude, což je většinou, lehneme si a budeme koukat

Náš zelený mluvící papoušek Oskar se vyznačuje potměšilou škodolibostí. Obyčejně sedává na bidle a s nevinným pohledem a slovy: "Oskárek - dobrota!" loudí oříšky a jiné pamlsky. Z nevinného mírumilovného ptáka se ovšem po vypuštění z klece stává zelený predátor, který svým zahnutým zobákem útočí na vše, co se v jeho teritoriu pohne. Mimoto se Oskar vyznačuje