Athenka v Orlických horách roste do krásy. Má 11 týdnů, kožíšek se jí začíná viditelně vybarvovat a stává se z ní správná modroočka:

Jako jediná holka mezi svými třemi bratříčky dostává ceněný "kocouří výraz":

Znáte to? Kamarádka vám svatosvatě slibuje, že další den odpoledne zajdete do města, společně se kouknete, co nového v obchodech, zajdete na kafe... A pak nic. "Jé, víš, zavolal mazlík, že se mu stýská a chce se mnou být... to mu nemůžu odmítnout...," vymlouvá se potom. Nebo

Athenka a Colombo jsou koťata plemene Ragdoll. Colombo už je vlastně kočičí puberťák, má osm měsíců a pomalu se stává středobodem naší multidruhové smečky. Zato Athenka je ještě mimi, prozatím je ještě u své kočičí maminky v Orlických horách a po světě se teprve rozkoukává.

Když jsem procházela starší články, narazila jsem na zprávičku o narození kotěte. Během následujících měsíců se ale spousta věcí změnila a přátelům blogu dlužím vysvětlení. Rekapitulace událostí mě také přivedla k myšlenkám, jak je to vlastně s tou reinkarnací. Co myslíš ty? Odpověz v anketě.

Přátelé vodáci, tak už se nám zase blíží zahájení vodácké sezóny! Už v sobotu 4. a v neděli 5. dubna se jede Ostravice. Začátek je jako vždy pod hrází přehrady Šance a končí se pod Harcovským mostem ve Frýdlantu nad Ostravicí.

Minulý rok jsme s Radkem jeli až do Místku, ale nebyla jsem z toho dvakrát nadšená. Projíždění mezi

Prozatím jsme vždycky mívali "obyčejné" domácí kočky. Bydlely s námi rodinném domku a naše vzájemné soužití se dalo označit za ideální. Jejich teritoriem byla celá zahrada i dům. Kocourek občas chodíval na zálety k sousedům, kočička se zase projevovala jako vášnivá a skvělá

Koukni vpravo do rubriky Galerie na fotky koťat. Další zvířecí povídání s fotkami je i v rubrice Kočky...

... aneb jak jsem začala hledat Ragdolly

Kdysi jsem si domů do panelákového 1 + 1 vzala úžasného miloučkého černého "pouličního" kocourka. Dostala jsem ho od známých. Přišel k nim, když ho jako maličké koťátko nějací hnusi, kterým se nedá říkat lidi, vyhodili z auta a ujeli.

Záliba v plazech přivedla mého přítele Péťu na teraristickou burzu, kde se potkal s jakýmsi chovatelem užovek. Nabízel k prodeji tři hezké, na pohled zajímavé a dobře živené hádky, protože se prý rozhodl chov zrušit. Cena byla příznivá a Péťu ke koupi přesvědčil i argument, že mu chovatel

Můj svérázný přítel Péťa v mládí prožil řadu let v Indii a v tropických pralesích jižní Ameriky. Z teplých krajin mu mezi jiným zůstalo i poněkud odlišné vnímání "normálu". Za naprosto přirozený například pokládá stav, kdy po stěnách bytu volně pobíhají ještěrky, všude kolem