A foukalo a foukalo...

Měli jsme v plánu si půjčit motorku a vydat se na výlety do vzdálenějších koutů ostrova. Plány nám ale tak trochu hatil silný vítr, průměrně prý měl sílu 7, což v praxi znamenalo, že v některých místech proti větru téměř nešel udělat ani krok, člověku to plácalo s lícními svaly a při poryvech nás to vrátilo o tři kroky zpět. Pokud člověk zrovna nespěchal na autobus a měl hravou náladu, bylo fajn si na vítr "lehnout" - tedy celou váhou se o vítr opřít. Foukalo tak hodně, že člověk nespadnul. "To není žádná vichřice, jen takový osvěžující větřík, to je v Damnoni úplně normální. Aspoň v tom nelítají komáři," smál se správce našeho hotelu Řek Dimitrij.Pro jistotu jsme tedy z balkónu ulili trochu retsiny bohovi větru Zefyrovi a doufali, že se tenhle osvěžující větřík brzy vyfouká. Prozatím jsme vymysleli alespoň výlet

Horko, sluníčko, vymetená obloha, teploty přes 40 stupňů, ani lísteček se nehnul. To bylo

Ahoj přátelé, tak jsem zase doma z dovo! Dva týdny na Krétě a pak ještě pár dnů na vodě v Alpách byly opravdu nádherné. Přivezla jsem asi třináct set úžasných fotek, tak zase bude na co koukat. (Bude to ale těžký výběr!) :-)

O Krétě jsem celý život měla jen

Přátelé, na příští dny si pro vás připravuji skutečnou lahůdku: V sobotu jsem totiž vedla k oltáři přítele Péťu (toho blázna, co jsme spolu tolik roků chovali tolik zvířat). Do poslední chvíle jsem si myslela, že na tu svou svatbu buď vůbec nepřijde, nebo že pak v zásadním okamžiku řekne: "Ne". Kupodivu

Přátelé, tak máme za sebou velkou premiéru: kočky byly o víkendu poprvé v životě venku. Měli jsme rodinnou sejšn u maminky na zahradě, bylo hezky, a tak jsem se konečně odhodlala ukázat kočičkám svět nejen za oknem, ale i zvenčí.

Přátelé, blog Athena.píše právě slaví první narozeniny!

K tomuto datu si dovolím trochu statistiky:

Na blogu najdete celkem 475

Přátelé, dlouho jsem váhala, jestli mám na blog vložit i fotky z naší loňské dovolené na řeckém ostrově Lesbos. Z jednoho prostého důvodu - tenhle ostrov je tak fantasticky klidný a turistikou nedotčený, že mám skoro strach o něm někde povídat, aby tam ten klídek vydržel co nejdéle. (Připouštím, je to trochu sobecký pohled...) Ale nakonec jsem si řekla, že po tom někdy až příliš velkém klídečku zase tolik lidí netouží, takže snad svým povídáním masový příliv turistů na Lesbos nezpůsobím.

+ fotky a tipy aneb Trocha letní nálady neuškodí  

Přátelé, léto už prý je tady, dovo se blíží, ale když se podívám z okna, mám pocit, že se blíží spíše Dušičky. V zájmu přežití jsem si proto nemohla odpustit zalovit ve fotkách a vytáhnout pár předloňských z Chorvatska. I vám to snad pomůže k trochu letnější náladě (a kdo letos pojede do Chorvatska, toho to třeba i inspiruje...).

Předtím, než jsem začala chovat ragdolly, jsme s přítelem Péťou měli několik "obyčejných" koček. Ty poslední a nejúžasnější se k nám původně dostaly jako potrava. Sousedům se totiž okotila jejich Minda. Dvě nejmenší koťátka jejich bráškové a sestřičky nechtěli pustit k cecíkům a vypadalo to, že umřou. Soused je tedy vzal a

Už jste někdy viděli takhle studánkově modré oči?

Ragdollové jsou naprosto pohodové klidné kočky vyšlechtěné pro život v bytě.

Jejich majitelům hrozí jediné nebezpečí - že totiž