Tajuplná Kréta

Ahoj přátelé, tak jsem zase doma z dovo! Dva týdny na Krétě a pak ještě pár dnů na vodě v Alpách byly opravdu nádherné. Přivezla jsem asi třináct set úžasných fotek, tak zase bude na co koukat. (Bude to ale těžký výběr!) :-)

O Krétě jsem celý život měla jen kusé informace a značně mlhavou představu. Spíše jsem ji registrovala jako tak trochu snobský turistický ráj, kam se na dovolenou ubírají převážně zámožnější Němci. Tak jednoznačné to ale není, nebo aspoň zdaleka ne všude. Kréta je velmi svérázná, rozmanitá a tajuplná, umí být něžná i divoká a stejně tak povrchní, jako plná filozofie. Svou duši neukáže hned. Naopak je to místo, které člověk musí objevit a chvíli trvá, než do jeho zvláštního kouzla pronikne.

Nevím, jak vás, ale mě vždycky nejdříve ze všeho na novém místě upoutá jeho vůně. Každé místo na světě voní jinak. Středomoří obecně mi voní tak silně, že první dva nebo tři dny to vnímám až nepříjemně. Chvíli mi trvá, než dokážu jednotlivé vůně rozkódovat a zařadit, ale když si pak na ně zvyknu, najednou přede mnou začne plasticky vystupovat jejich harmonie a smyslnost. Celá Kréta voní po tymiánu, piniích, fíkovnících a oleandrech. Je to úžasná sladko - kořeněná směs, jakou by nevymyslel ani mistr Chanel.

Oleandry jsou nádherné a voňavé, ale i prudce jedovaté. Proto je také místní vysazují všude kolem cest.

Na Krétě se totiž ovce, kozy i krávy pasou volně v přírodě, chodí si, kde je napadne. Jedovaté keře je "odpuzují", takže se pak zvířata raději drží dále od silnic:

Mezi vůněmi kraluje jemně nasládlé aroma překrásných pinií:

Z Česka jsme odlétali pozdě odpoledne a počasí nebylo nic moc. Vlastně nebylo nic moc nad celou Evropou, někde nad Maďarskem nebo Bulharskem jsme oblétávali obrovské bouřkové mračno a ještě i první pohledy na Egejské moře zkraje Řecka byly skryté v oblacích. "Doufám, že jsem neudělala chybu, když jsem si s sebou nebrala deštník," vtipkovala jsem v mracích nad Soluní. Na Krétě prý ale v létě nikdy neprší a přestože jsme měli celkem extrémní počasí, dešťových kapek jsme se naštěstí nakonec přece jen nedočkali.

První pohled na moře. Ještě i tady se objevovaly mraky:

Ale nad Krétou už bylo jasno:

Ostrov je úžasný i shora:

Hladké přistání vpodvečer na letišti v Chanii:

Jako základnu jsme si vybrali jižní pobřeží zhruba uprostřed ostrova. Mezi severem a jihem Kréty je obrovský rozdíl. Jsou jako dvě různé země a obě pobřeží nejsou pro každého. Sever by měli volit ti, kdo se na dovolené rádi baví, nakupují, paří do noci, polehávají na pláži, ráchají se ve vlnkách u pobřeží a koukají při tom po lidech nebo se sami předvádějí, případně venčí děti na širokých pozvolných plážích. Jih naopak okouzlí ty, kdo na dovolené chtějí hlavně klid, méně lidí a více možností k turistice a objevitelským cestám. Ti první by se na jihu ukousali nudou a ti druzí by na severu zešíleli z davů turistů.

Typický obrázek severního pobřeží (tento je z Rethymna) - krásné široké pozvolné pláže, na nich ale davy lidí:

A takto vypadá jižní pobřeží. Hory se prudce svažují do moře. Pláže jsou mnohem menší a na některé se dokonce dá dostat pouze lodí. Oč méně pohodlné, o to jsou však více romantičtější:

Jih Kréty:

Kréta je velmi hornatá. Nejvyšší hory jsou vysoké kolem 2,5 tisíce metrů, ani ostatní však nejsou zrovna pidižvíci:

Na letiště do Chanie jsme tedy přiletěli vpodvečer. Už první letecké pohledy na podlouhlý hornatý ostrov vystupující z opálově modrého moře a osvětlený nízkým načervenalým sluncem napovídaly, že nejspíš přistáváme v ráji na Zemi. Cestovali jsme z Ostravy s Nikolas Tourem, se kterým máme jen ty nejlepší zkušenosti. Nezklamal ani tentokrát, všechno fungovalo tak, jak mělo. Delegátka nám už cestou autobusem z letiště do hotelu stihla povykládat neuvěřitelnou spoustu místních zajímavostí od flóry a fauny přes důležité body z historie až po tipy na zajímavé výlety, zdejší jídla či výrobky. V hotelu už na nás čekali s výbornou večeří, kterou jsme si samozřejmě dali na útulné terase s výhledem na moře. Cikády se mohly ucvrkat a, i když už byl večer, teplota se stále držela u čtyřicítky...

Výhled na može z hotelové terasy:

A tady jsme bydleli:

Hotelová recepce a společenská místnost s barem:

Terasa:

...a jídelnička u bazénu:

Romantický večer jsme tedy nemohli zakončit jinak, než prvním nočním okoupáním v Lybijském moři. A právě tady nás čekalo ještě jedno a ten den i poslední překvapení. Moře tu totiž v noci světélkovalo. Je to přenádherný jev, kdo to už viděl, určitě mi dá zapravdu. Objevuje se jen zřídka a zdaleka ne všude. Naposledy jsem to viděla někdy před jedenácti lety v Egejském moři poblíž Soluně. Světélkování prý způsobuje plankton. Když člověk ve vodě třeba mávne rukou, objeví se kolem ní závoj droboučkých světélek připomínajících bludičky. Je to opravdu nádhera.

Jižní pobřeží Kréty omývá Lybijské moře. Je mnohem slanější, než moře Egejské na severu Kréty. Když se v něm člověk koupe, vůbec nemusí plavat. Stačí se bez jediného pohybu jen tak natáhnout na hladinu a moře člověka samo nadnáší, úplně jako v Mrtvém moři. (Jen to občas trochu šplouchne do obličeje...).   

Takovouto nádhernou barvu má Lybijské moře (stejnou, jako oči Colomba...):

Tak přátelé, abych vás nezahltila (a sebe nepřepracovala),   pokračování bude příště...