Přátelé, pořád píšu jenom o kočkách a pejsci zůstávají stranou. Přitom si to vůbec nezaslouží, jsou to dva naprosto úžasní malí mazlíci - jezevčice Besinka a naháčka Nuninka:

Oba

S přítelem Péťou jsme žili v malebné podhorské beskydské vesničce, kde se většina lidí aspoň rámcově zná. Sousedé byli dávno zvyklí na to, že jsme v mnoha ohledech tak trochu svérázní. Jednoho dne se ale přistěhovala rodinka do novostavby na louce poblíž nás.

V souvislosti s našimi zvířaty nemohu nevzpomenout na svou mlsnou bílou angorskou křečkovou. Odchovala jsem opravdu spoustu nejrůznějších hlodavců od potkanů přes činčily, králíčky, morčata, plšíky, pískomily, osmáky, až po různé křečíky a nevím co ještě. Když pominu černobílou potkanici

Mám fenku Besinku. Je to svérázná jezevčice, která se mimo jiné vyznačuje láskou ke všemu živému, zvláště pak ke kočkám. Kdysi se jí narodila štěňata, vyrostla a odešla do nových domovů. Besinka trochu smutnila. Právě v té době jsem od přítele Péti dostala k svátku májové trojbarevné koťátko od sousedovic Micky, jaké jsem si vždycky moc přála. Od té doby se naše domácnost

Koukni vpravo do rubriky Galerie na fotky koťat. Další zvířecí povídání s fotkami je i v rubrice Kočky...

Záliba v plazech přivedla mého přítele Péťu na teraristickou burzu, kde se potkal s jakýmsi chovatelem užovek. Nabízel k prodeji tři hezké, na pohled zajímavé a dobře živené hádky, protože se prý rozhodl chov zrušit. Cena byla příznivá a Péťu ke koupi přesvědčil i argument, že mu chovatel

Můj svérázný přítel Péťa v mládí prožil řadu let v Indii a v tropických pralesích jižní Ameriky. Z teplých krajin mu mezi jiným zůstalo i poněkud odlišné vnímání "normálu". Za naprosto přirozený například pokládá stav, kdy po stěnách bytu volně pobíhají ještěrky, všude kolem

Zdravím, přátelé! Nějakou dobu jsem se odmlčela, ale už jsem zase zpátky s ohromnou zásobou kočičáren. Přibyl nám nový člen rodiny - nádherný ragdolí kocourek Colombo (nové obrázky jsou v galerii) a za dva měsíce očekáváme ještě jeden přírůstek v podobě kočičky Athenky. Oba pocházejí z chovné stanice Orlitia. (...Koukni do rubriky Kočky.)

Mít mluvícího papouška je docela zábavné, nese to ale s sebou i jistá rizika. Náš zelený papoušek Oskar se naučil kolem dvaceti slov, hlavně tedy "Oskar" na různé způsoby. Rozšíření jeho repertoáru o sprostá slova jsem systematicky a rezolutně potírala, nešlo ale zabránit tomu,

V domku, kde jsme s přítelem Péťou žili, s námi bydlela i teta. Byla to postavou i intelektem velká selská žena. Pro naši zvířenu měla částečné pochopení. Bála se jen netopýrů, protože věřila na pověru, že se jí zacuchají do vlasů a k naší čtyřmetrové krajtě Růžence pojala značnou nedůvěru ve chvíli, kdy jsme ji začali krmit selaty.