Matala je sama o sobě velmi krásné místo, ale má i svoje mouchy... :-) Bájná zátoka před příchozím rozevře takovýto úžasný pohled. Přesně tady, přátelé, vysadil bůh Zeus proměněný v býka krásnou fénickou princeznu Europu, kterou na Krétu unesl, aby se s ní pomiloval...
Obrázek této vysoké kolmé pískovcové skály provrtané desítkami jeskyněk zná asi každý:
Jeskyně do skály vydlabali staří Minojci. Jeskyně vyhloubené v měkké hornině sloužily jako pohřební komory...
V 70. letech 20. století je objevili hippíci a pohřební jeskyně pojali jako originální příbytky. Jakmile se tu ale chtěli usadit natrvalo, úřady zakročily...
Dnes jsou jeskyně volně přístupné turistům. Je jich tu jako hmyzu...
...a příležitost prošmejdit tu všechny díry a škvíry si rozhodně nenechají ujít...
Skála působí velmi monumentálně:
I když je to už velmi dávno, kdy tu byl pohřben poslední člověk, přesto se nějak nemůžu zbavit vnitřního pocitu, že toto nádherné hrdé místo bylo znesvěceno... Co myslíte, měla by se na takovém místě udržovat aspoň jakás takás pieta či úcta k zemřelým?
Skála na jedné straně spadá kolmo do moře. Jeskyně se nacházejí i nad mořskou hladinou - tam je ovšem zřejmě nevyhloubili minojci, ale spíše příboj. Okolo skal se dají najít zajímavá místa pro potápění...
Od pláže je skála oddělena ošklivým plotem, branka ale není zamčená ani hlídaná...
Pohled na minojskou pohřební skálu zpovzdálí:
Vstupy do pohřebních komor:
A takto vypadají pohřební komory zevnitř:
V některých jsou na stěnách vidět pozůstatky maleb. Vůbec si ale netroufnu tvrdit, z jaké doby - osobně bych tipla, že je mají na svědomí hippíci, ale možná se pletu...
Ze skály je krásný výhled na zátoku. Méně krásné už jsou hotely rozesavěné všude kolem...
...a už vůbec není krásný ten polozbořený drátěný plot kolem posvátné skály...
Říkala jsem, že Matala je sama o sobě krásná, ale má i své "mouchy". Tak tady je přímo masařka - neskutečné davy hlučných turistů, kteří kolem sebe bez rozpaků po pláži rozhazují hromady hnusných vajglů a odpadků, a když ze sebe v poklidném mořském zálivu oplachují litry opalovacích krémů (a raději ani nechci domýšlet, co ještě všechno ve vodě nechávají...), voda je z toho... no, jak to říct... zkrátka v ní plave kdeco včetně mastnoty. Když se v létě zajdete vykoupat na Olešnou (pro přespolní: Olešná je na pohled moc hezká přehrada u Frýdku-Místku, ve které ale končí splašky z několika okolních obcí) - máte z toho zhruba tak stejný zážitek.
A propos: na písku vzadu lidé neleží nikoliv proto, že by nechtěli, ale proto, že je od slunce rozžhavený jako uhlíky... Už i chůze po něm v otevřených sandálech je skutečným utrpením...
Matala je jednou z "povinných" turistických zastávek na jižní Krétě. Na ostrově jsme byli poprvé a navíc od proslavené Mataly celkem blízko, proto jsme ji nechtěli minout. Přijít sem mimo turistickou sezonu, asi bych byla tímto kouzelným místem nadšena. Davy lidí mě ale spolehlivě odpuzují, byť by místo bylo sebehezčí. Po ujetí mnoha kilometrů na motorce a prohlídkách Festosu a Agia Triady jsme byli utrmácení, unavení a z krétského sluníčka rozpálení skoro jako zdejší písek. Radek s sebou navíc tahal potápěčské brýle a byl strááášně zvědavý, jak to tu vypadá pod vodou. Ukecal mě tedy, že se tu na chvíli zdržíme a - i když je všude v okolí koupání hezčí, že se tu i vykoupeme. Byť se mi tu do vody vůbec nechtělo, nakonec jsme se aspoň svlažili. No, aspoň jsme si prohlédli i jeskyně, které jsou nad vodou a podívali se na zátoku ze strany od moře...
...ale hned poté jsme se sbalili a odfrčeli o pár kilometrů dál na sousední neméně známou pláž Komos. Tady to bylo úplně jiné kafe! Snad i díky poněkud pokročilejší hodině se tu táhly dlouhé kilometry krásné písečné pláže - a na nich široko daleko jen tolik lidí, že by mi na jejich spočítání stačilo pár prstů. Navíc tu byl otevřen i pojízdný plážový bufet a v něm za pár centů dobré řecké pivo Mythos. A úplně nejvíce mě nadchlo to, že na zdejší pláži vylehávali nudisté (bohužel nejen). Tak sláva! Konečně zase mezi svými... :-))
Vstup do moře je tu velmi, ale opravdu velmi široký a pozvolný - skoro jako na severním pobřeží. No ale není růže bez trní... Moře je tu poněkud otevřenější, takže se tu mohl naplno projevit silný vítr, který jsem popisovala už dříve. Po široké mělčině se přelévala jedna velká vlna za druhou. Hloubka tu byla tak malá, že se zkraje moře do vln nedalo jednoduše skočit a plavat - člověk by si ukopl prst nebo odřel koleno. Dostat se do trochu větší hloubky kousek dál od břehu tak byl skoro nadlidský výkon - vlny člověka pořád házely zpátky na břeh. Navíc, než jsme se trochu vyráchali ve vodě, vítr nám doslova a totálně zavál pískem deku i batohy (no, ještě že rovnou neodvál...) :-) A totéž potom udělal i s našimi mokrými těly... :-)) Nicméně, přebaže celá zasypaná a zbičovaná ostrými pískovými zrníčky, i přesto se mi na pláži Komos líbilo mnohem, mnohem, mnohem více, než mezi řvoucími davy v Matale. Toto je pláž Komos:
Vítr tu byl bohužel tak silný, že se moc nedalo fotit - jednak do citlivé mechaniky foťáku vířil kapičky vody a písku a jednak příšerně cloumal rukou... Takže jsem si neodpustila vyrobit aspoň tyto dvě velmi rychlé a nedokonalé fotky z povzdálí, než se na mě Radek zaškaredil, ať už ten foťák raději schovám... :-)
Tak přátelé, na Komosu náš první motocyklový výlet po Krétě skončil. Odtud už jsme se rychle vraceli zpět do Damnoni, abychom stihli skvělou večeři v našem hotelu Damnoni Bay. Další den nás čekal celkem náročný výlet na skútru na opačný konec ostrova - měli jsme namířeno na severní pobřeží do hlavního města Kréty Heraklionu a především pak do minojského paláce Knossos, ve kterém podle pověstí býval tajemný labyrint a v něm žil bájný Mínotaurus. Další zastávkou po prohlídce Knososu pak byl nedaleký obrovský Water park Anopolis s obřími adrenalinovými atrakcemi...