Další den jsme na skútru vyrazili do asi sto kilometrů vzdáleného hlavního města Kréty Heraklionu. Cílem naší výpravy byl minojský palác Knossos a poté adrenalinový Water park Anopolis. Výlet ale nezačal příliš dobře...
Pominu to, že nás po "včerejším" moto-výletu ještě jako čert bolelo celé tělo a nejvíce ze všeho zadek. Z naší základny v Damnoni asi uprostřed ostrova na jižním pobřeží jsme přes soutěsku Kourtaliotiko vyjeli na sever a u města Rethymnonu se napojili na krétskou dálnici vedoucí kolem celého severního pobřeží. Kréťanům ji postavili Američané za to, že si tu směli vybudovat vojenskou základnu s podobným radarem, jaký měl stát i v českých Brdech.
(To, jak tu Amíci střeží vzdušný prostor a několikrát denně zvláště nad severním pobřežím profrčí na stíhačkách, může podle nátury buď zpestřovat ospalou letní letargii, nebo někoho možná i obtěžovat.)
Dálnice (pokud se tomu tak dá říkat) kopíruje celé severní pobřeží od východu až na západ ostrova. Cestou se před námi otevíraly hezké výhledy na Egejské moře a z druhé strany zase na překrásné krétské hory. Jinak byla cesta na motorce po čtyřpruhé hlavní silnici celkem nezáživná, pro pozadí bolavá, ale zvládnutelná.
Vítr už foukal o něco slaběji, ale už když jsme vyjeli, překvapila nás nebývalá zima. V mikině jsem klepala kosu a na obloze se odněkud vynořily zlověstné mraky. "No jestli se uprostřed léta na Krétě nachladím, takovou ostudu snad ani nepřežiju," drkotala jsem zubama napůl v žertu. "A nakonec ještě zmokneme. Přes léto tu prý nikdy neprší, ale když jsme tu my... Měla jsem si přibalit ten deštník," rokovala jsem. Zima a mraky naštěstí byly jen v horách uprostřed ostrova a na severním pobřeží to bylo mnohem lepší (ale zase tu o to více foukalo).
S jednou "narovnávací" přestávkou jsme dorazili do Heraklionu. Město jsme okoukli jen bleskově a podle celkem obstojného značení snadno trefili až ke starobylému minojskému paláci Knossos. Vyjeli jsme časně, takže jsme na místo dorazili už po ránu. I tak už před námi na lístek čekala asi stohlavá fronta. Naštěstí pokračovala celkem rychle. Větší horor však bylo dopracovat se před vstupem na dámský záchod... Zdejší toalety (myslím, že tam měli v provozu všeho všudy asi čtyři kabinky) jsou naprosto nedostačující. Radek si dlouhé čekání krátil - jak jinak - prací...
Konečně bylo vše vyřešeno, byli jsme osvěženi místní dobrou ledovou kávou a mohli jsme vstoupit do paláce. "Vytáhni mi ještě z batohu foťák," zavelel Radek. Foťák jsem vytáhla, ale při jeho zapnutí mě polilo horko. "Hmm, tak dneska z fotek asi nic nebude... Foťák sice máme, ale baterka zůstala doma v nabíječce," konstatovala jsem. Smutně a bezradně jsme na sebe koukali. "No, vracet se pro ni nebudeme," pokrčil rameny Radek. Neopomenul zašprýmovat, že o nic tak světoborného nepřijdeme, protože odtud stejně všichni turisté vozí stejné obrázky, takže by stačilo půjčit si fotky například od mojí ségry, která tu s přítelem byla asi před dvěma týdny, a ve "fotošopu" jen vyměnit postavičky... :-)
Tak se tedy stalo, že jsme na tomto výletu fotili pouze mobilem. Kvalita fotek tomu odpovídá, takže se za ni tímto také omlouvám. Jinak to byla docela legrace - japonští, němečtí, italští a další turisté okolo se u rozličných hromad kamení zvěčňovali beztak půl metru dlouhými objektivy a my, jako typičtí čeští turisté :-)) vedle nich cvakali mobilkem... :-)) No nic...
Po "včerejší" návštěvě úžasného Festosu jsem byla na Knossos o to více zvědavá. Je mnohem větší a opěvovanější než Festos, rozkládá se na ploše asi 20 000 čtverečních metrů...
Zvláštností na něm je, že je autentický jen částečně. Mnoho prvků tu na původních minojských základech, sice podle vědeckých poznatků, ale z barevného betonu, začátkem 20. století dobudoval anglický archeolog Arthur Evans. Názory na tento jeho počin se různí. Někteří mu vyčítají, že tím archeologické vykopávky znehodnotil, jiní ho opěvují, že je zpopularizoval a přiblížil široké veřejnosti. Vyberte si sami...
Já sama za sebe mohu říct, že mě Knossos dost zklamal. Není ani dostavěný ani nedostavěný. Ze svého laického pohledu bez bližšího ohledání nedokážu rozlišit, co je autentické a co je jen něčí fantazie, nebo nakolik je co fantazie a nakolik se realizované představy opírají o seriozní poznatky. Ale budiž, někomu se může líbit, když se mu všechno naservíruje na zlatém tácu a stačí se jen dívat. Festos a Knossos bych přirovnala asi k tomu, přečíst si knihu v originále a jít se na její zfilmovanou verzi podívat do kina.
Co ale bylo mnohem horší a co jsem vůbec nedokázala překousnout, byly neskutečné, ale opravdu neskutečné davy turistů. Z celé prohlídky jsem vůbec nic neměla, protože do mě neustále někdo strkal, na shlédnutí každého zajímavého místa stály v několikastupech nekonečné fronty:
Když už člověka něco zaujalo, vůbec nebyl čas se na chvíli zadívat, ponořit se do myšlenek a vstřebat ducha toho místa, protože už se sem tlačila fronta jiných lidí. Průvodci tu překřikují jeden druhého, takže když nestojíte blízko něj, slyšíte z výkladu asi tak každé páté slovo. Jednotlivé skupiny do sebe narážejí jako mičudy, občas se mezi sebou proplétají a každou chvíli tu svou skupinu ztratíte a zase pak hledáte. I to odvádí pozornost od samotné památky...
Nejhezčí ze všeho je tu asi několik úžasných minojských obrazů, nástěnných maleb a fresek. Člověk si aspoň udělá představu o vkusu a stylu té doby před nějakými čtyřmi tisíci lety. Bohužel na místě člověk uvidí jen kopie, originály jsou chráněny v muzejích:
Je mezi nimi i freska znázorňující nebezpečný kultovní minojský zvyk skoků přes býky:
...a patří mezi ně i tato asi nejznámější freska s posvátným býkem:
...je v tomto prostoru za sloupy:
Některá místa mají své kouzlo. Co je původní a co je dostavěné, mi ale v mnoha případech zůstalo záhadou:
Některá zákoutí sice působila zajímavě. ...Ale ten beton... :-(
V paláci je i několik lázní... nejsem si zcela jistá, ale myslím, že toto je jedna z nich:
...původní alabastr?... a na něm zase beton...
Za tímto sloupem je místnost s freskami a obrazy:
Sem vedla ta dlouhatánská fronta na snímku výše. Je to trůnní sál s alabastrovým trůnem, lavicemi a vyzdobený krásnými freskami bájných ptáků - gryfů:
...fronta vedla také sem, do budoáru královny... Ti delfínci jsou opravdu nádherní...
Napodobenina dřevěného trůnu v Síni dvojbřitých seker, která zřejmě sloužila jako oficiální přijímací prostor v královských komnatách:
V takovýchto amforách se uchovávaly potraviny, olej a voda, ale prý se do nich také pohřbívali lidé:
Dlážděné nádvoří muselo být ve své době velmi krásné a luxusní:
O tom, jak úžasná byla minojská kultura, svědčí i to, že Minojci používali spalchovací záchody. Tento je asi poněkud modernější, nicméně v tomto místě prý skutečně původně splachovací záchody byly:
...tak tady to snad dostavěno není... nebo že by? :-)
To je vstup do budoáru královny, na který opět stál dlouhatááááánský štrůdl lidí...
Ulice kolem palácové zdi:
Divadlo:
Královská cesta:
Jak už jsem říkala, palác Knossos se nachází na ploše zhruba 20 tisíc metrů čtverečních. Je tu k vidění množství pozůstatků nejrůznějších místností, oltářů, lázní, schodišť, chodeb, sálů, svatyň, skladů, stájí, sloupů, nádrží a dalších prvků. Podle mytologie se v Knossosu nacházel labyrint a v něm žil bájný Mínotaurus. Zajímavostí je, že v šestém století před naším letopočtem se v Knossosu razily mince s motivem labyrintu - bludiště a Mínotaura. Tyto mince ale prý byly raženy "pod matoucím dojmem rozsáhlých ruin paláce". V našem pojetí znamená slovo labyrint bludiště. Vědci ale došli k závěru, že v případě Knossosu nejde o žádné bludiště, byť složitý půdorys paláce bludiště připomíná, nýbrž jde o odvozeninu slova "labrys", který znamená "dvojbřitá sekera". Labyrint by v tomto případě tedy znamenal "palác dvojbřité sekery". Dvojbřité sekery byly vedle býčích rohů jedním z hlavních kultovních symbolů minojské kultury a byly odznakem božské moci.
Když jsme si palác prohlédli a vycházeli ven, byla jsem skutečně ráda, že mě ráno Radek vytáhl z postele docela brzy. Jestliže jsme na vstupenku čekali ve "dlouhé" stohlavé frontě, teď už se o frontě snad ani nedalo mluvit. Prostranství před pokladnou bylo zcela zaplněno a narváno k prasknutí a pokud tam nějaká fronta byla, ztrácela se v neorganizovaném davu. Další několik desítek metrů dlouhá řada směřovala k toaletám. "Pryč odsud! Jedeme k prvnímu keříčku za městem!" zavelela jsem. :-)
No, přátelé, asi jste vycítili mé rozpaky nad Knossosem. To místo za to nemůže, samo o sobě je docela hezké. Na Krétě ale bohužel nejsem až tak prominentní host, abych dosáhla na privilegium si palác prohlédnout v klidu mimo návštěvní hodiny... :-)
Nicméně, abych vás ve svém nekompletním a lehce zmateném "výkladu" neochudila o poznání, pokusila jsem se o zjednodušený časový přehled historie Knossosu. Člověk se totiž snadno ztrácí nejen v jeho složité struktuře, ale i v neméně složité historii... Místo bylo osídleno od neolitu a využíváno ještě stovky let po Kristu. Podle některých teorií původně dokonce ani nešlo o osídlený palác, ale o nekropoli po vzoru egyptských chrámů mrtvých. Další teorie zase pokládá původní palác Knossos výhradně za svatyni. Většina vědců se ale přiklání k tomu, že šlo o rezidenci mocného vládce a správní, ekonomické a náboženské středisko velkého územního celku.
Takže pro lepší přehled:
První stavba starého minojského paláce se datuje do doby 6500 až 6100 před naším letopočtem a pokračovala postupně až do období 2000 let před Kristem.
1700 let př.n.l. - Starý palác zničilo zemětřesnení.
1600 let př.n.l. - Byl vystavěn nový minojský palác, některé ojedinělé dekorace a pozůstatky jsou patrny dodnes.
1400 let př.n.l. převzali v oblasti vládu Mykénci. Stavba paláce stagnovala, i když byl využíván a přizpůsobován současným potřebám. V tomto období tu žil král, kterého egyptské zdroje jmenují jako Menuse nebo Minuse a který by mohl představovat mytického krále Minose.
1375 př.n.l. zničil velkou část paláce požár. Neví se, jestli jej založili povstalci nebo šlo o přírodní katastrofu. Poté byl palác přestavován a renovován, z původní minojské kultury bylo zničeno téměř vše.
1200 př.n.l. byl palác zcela zničen cizími vetřelci.
1000 př.n.l. oblast dobyli Dórové, ti ale nepřinesli žádný nový systém vlády ani panování.
800 - 700 př.n.l. se projevil řecký vliv a palác doznal nového rozkvětu.
600 př.n.l. se v Knossu razily mince s motivem labyrintu a Minotaura.
400 př.n.l. Knossos opět získal vliv nad územím, o nadvládu ale musel stále bojovat s ostatními městskými státy na Krétě.
67 př.n.l. Krétu obsadili Římané. Knossos přejmenovali na Colonia Julia Nobilis a palác se spolu s městem Górtys stal znovu centrem vlády nad tímto územím.
Knossos byl obydlen až do 4. století po Kristu, ale pak se jeho stopa ztrácí a znovu se objevila až v roce 1878, kdy pozůstatky minojského paláce objevil archeolog Mínos Kalokerinos. Poté, co Kréta dosáhla nezávislosti, se v roce 1900 území paláce podařilo získat britskému archeologovi Arthuru Evansovi, který tu na vykopávkách a dostavbách pracoval od roku 1903 do roku 1941 a archeologické práce tu britská Archeologická škola provádí dodnes.
(Zdroj: Baedeker)
Tak, milí přátelé, snad jsem vás neunudila. Aby toho vzdělávání nebylo příliš, od archeologických vykopávek v Knossosu jsme s Radkem na naší červené motorce vyrazili do nedalekého Water parku Anopolis s obřími adrenalinovými atrakcemi...