Z Festosu jsme se vydali asi dva kilometry na západ ke královské vile Agia Triada. Pochází z minojské doby a s palácem už tehdy byla propojena dlážděnou silnicí. Cestou se před námi otevíraly takovéto krásné výhledy na krajinu Messará:
Agia Triada není původní jméno této královské vily. Její minojský název se nedochoval, proto byla pojmenována podle nedalekého byzantského kostela Svaté Trojice (Agia Triada) ze 14. století a podle někdejší stejnojmenné vesnice, která ho obklopovala. Samotná vila pochází ze stejného období, jako Nový festoský palác, tedy z období kolem roku 1550 před Kristem. Už o sto let později ji však zničil požár. O něco později, v pozdně minojské nebo mykénské době ale bylo okolí znovu osídleno a lidé tu žili až do doby klasicko-řecké. Později tu už zůstala jen kultovní místa, konkrétně třeba Diův chrám Velchanos.
Dříve, než vykopávky, člověk při vstupu do areálu uvidí hezké výhledy:
Pohled shora na halu s pěti pilíři a tržnici před ní. Níže pak leží zbytky vesnice z pozdější doby (pozdně minojské nebo mykénské), kde stále ještě probíhají archeologické vykopávky:
Vila má celkem netypický půdorys písmene L. Toto je pohled na druhou - západní stranu na obytný trakt:
A takto to vypadá uvnitř někdejší královské vily:
Zdejší obyvatelé měli už v době 1500 let před Kristem vodovod a kanalizaci. (Jak to tehdy vypadalo u nás???) Vedle schodiště je vidět kanálek, který sloužil k těmto účelům:
Pozůstatky vodovodních rozvodů:
Někdejší útulnost, komfort a luxus vily jsou patrné dodnes:
Nad západním nádvořím stojí roztomilá byzantská kaplička Svatého Jiří (Agios Geórgios) z roku 1302:
Průčelí kaple:
Vevnitř jsou dodnes zachovány některé fresky:
Obytný prostor uvnitř královské vily, který je ze tří stran lemován lavicemi. Odtud se vchází do ložnice se zvýšenou plošinou, která zřejmě sloužila jako lůžko na spaní:
Vpravo na dalším snímku je vidět, že nad některými částmi vily archeologové? postavili nové betonové stropy. Uvnitř vily při vykopávkách nalezli spoustu pamětihodností, fresek, krásných uměleckých děl a tabulek s rytinami v dosud nerozluštěném lineárním písmu A. Většina z nich ovšem není k vidění na místě, nýbrž v muzejích. Dveře hlavního sálu s atriem se otevírají na sever k nádvoří, které zřejmě kdysi sloužilo jako vyhlídková terasa, z níž je nádherný výhled na pohoří Ídi:
Zhruba uprostřed mezi severním a západním křídlem sídliště stojí takovéto krásné schodiště. Kolem něj (na snímku z pravé strany) vede ulice směřující od královské vily k tržnici. Zaujala mě rohová lavice pod chodištěm - úplně vidím, jak na ní v rohu, ve stínu úzké vyšlapané uličky, posedávají minojští muži a zadumaně rozjímají o životě:
Pohled na tržnici - v pozadí je vidět schodiště z předchozího snímku a za ním stříšky nad královskou vilou:
Další krásné minojské schodiště: Kdo po něm asi chodíval...?
Z Agia Triady jsme pokračovali do legendární Mataly s malou zastávkaou u kostela Agios Pavlos...